Sen jedný bláznivý slečny holky.

Písnička k povídce zde

Londýn, L.A , Paříž ..Tady všude sem byla v pouhých 16-ti letech. Super! Paráda ! Si prostě třída Staccy! Ne , rozhodně to není paráda a ani super. Je to vykoupené osobním životem a mým soukromím.

_____________

Ahoj jsem Staccy. Rozhodně už nejsem náctiletá. Je mi 22 let. Vysoká , tmavé oči , blond vlasy - ''Vzhled víly '' prej...ale co bylo nejdůležitější... Hlas , který se přizpůsobí všemu ... hlas který všechno zvládne.

Bylo mi 16 když mě moje učitelka na hudebku přihlásila do jakého si konkurzu. Měla jsem v jednom filmu vyzpívat pár slov...A super! Vzali mě! Pro 16letou holku super věc! Byla jsem nadšená ale co mě čekalo pak? To změnilo můj život. Jako naivní šestnáctka jsem si ovšem myslela , že k lepšímu.

Nebyl to dlouhý příběh. Všimli si mě hned . Brian se stal mým manažerem a je jím do teď. Zároveň je i producent. Byla jsem super náctiletá hvězdička. Bylo mi 16 měla jsem peníze měla jsem slávu měla jsem co sem chtěla. Fáááájn říkala jsem si. Začalo to vydáním prvního a hned úspěšného CD s jednoduchým názvem ''I'm Staccy ... you? '' Nové klipy , nová hudba , nová CD ..miliony fanoušků po celém světě.  Vše sem si užívala , ale kdo by to nedělal?  Fanoušci,koncerty, párty , kamarádi a sláva.

Bylo mi 18 když jsem si uvědomila , že nemám život. Můj život byl to co se psalo na facebooku a v novinách . Pomalu jsem se neviděla se svojí rodinou. Nebyla sem doma na své narozeniny ani na narozeniny mých nejbližších. Měla sem nové kamarády ze světa ''šoubiznisu'' ale chyběli mi ti staří. Ti  s kterýma jsme šli do letního kina klidně v teplákách a nenamalovaný . A hlavně chyběl mi Jim. Hodný , krásný , inteligentní a hlavně (a to bylo nejbolestivější ) můj bývalí . Strašně dlouho respektoval to , že si plním sen. Respektoval to že na něj mám čas už jen pár hodin v týdnu. Dlouho sem brečela dlouho jsem to nechápala. Až teď sem to pochopila . Až v tu chvíli když jsem během svého volna seděla doma na gauči a s mamkou koukala na film. Taťka přiběhl do obýváku s tím že před barákem je hromada fotografů a co má dělat? V hlavě mi to blejsklo . Nemám život nemám nic. Žiju pro slávu . Je mi 22 nemám a dlouho jsem neměla vážnou známost. Nemám kamarády kterým bych se mohla svěřit . Jediné co sem ještě neztratila byla moje rodina , kterou až jsem ale také pomalu ztrácela .

Bylo jasno už nechci být Staccy M. (moje umělecké jméno). Chci být Staccy Marrison. Taková ta holka která...Jaká vůbec jsem? Musela sem rychle dospět. Ztratila jsem dospívání to nejhezčí období . Ani nevím jak bych se chovala bez fanoušků a bez fotografů za zadkem.

________________________________________________

S Brianem jsem naplánovala pár koncertů po USA a po Evropě před mojí přestávkou během které , podle smlouvy , musím vydat minimálně 2 alba.

Poslední koncerty před ''přestávkou'' jsem si opravu užila. Nikdo kromě mě ale netušil  , že žádný velký comeback za 2 nebo kolik let, se konat nebude. Byla jsem rozhodnutá. Poslední koncert jsem si užila. Vnímala jsem tu sílu fanoušků. Vnímala jsem tu energii a ve skrytu duše jsem sama sebe přesvědčovala , že mi to snad chybět nebude. Po poslední písni jsem zaběhla do zákulisí. Brečela sem , ale doteď nevím zda to bylo tím že to končí nebo tím , že něco nového začíná?

_______________________________________

Ahoj já jsem Staccy Marrison. Je mi 25. Přestěhovala sem se se svými rodiči do jednoho malého městečka v Americe. Máme malou zahrádku na které každou sobotu děláme grillovačky se svými sousedy a kamarády. Támhle ten modrooký vysoký kluk vzadu je Rob můj snoubenec. Pracuji na poloviční úvazek jako masérka. Udělala jsem si kurz .

Sem šťastná a ptáte se , kde skončila Staccy M. ? Ona je pořád uvnitř mě. Sem tam se projeví jako host na nějakém koncertě , ale už je jiná. Už to taky není ta naivní šestnácka . Obě jsme totiž dospěli.