Jeho oči v mém srdci navždy
(písnička k povídce se zobrazí po kliknutí na obrázek)
''...je mi to opravdu líto'' Řekl hlas ve sluchátku. Během minuty se změnil můj svět. Seděla sem na zemi která mi najednou nepřipadala tak studená jako všechno okolo. Přes nával slz sem na zdi spatřila obrázek. Byl tam od dob co jsem se nastěhovala , ale najednou mi připadal nový. Já a můj taťka. Několik let stará už zažloutlá fotka. Sedím mu na ramenou s pusou upatlanou od třešní , které mi natrhal. Bylo to pryč všechno. Během pár vteřin..
V hlavě se mi vyronilo hned několik vzpomínek. Jak mě vzal do kina na pohádku a posléze dělal jak ho strašně zajímá můj názor na její fialkové šaty. Najednou skok pár let dopředu , kdy sem s ním a mým malým bratrancem v zoo a já mu vyčítám , že se nestihneme vrátit a nebudu moct skypovat se Zuzanou. A zase skok dopředu. Seděl hrdě na židli tleskal a snažil se zadržet slzy štěstí když jsem si šla pro maturitní vysvědčení. A vzpomínka , která mi bleskla hlavou jako poslední byla asi 3 roky stará. Vycházela sem ze dveří svého dětského pokoje s poslední krabicí na odstěhování. On za mnou přišel a dal mi tu fotku na kterou právě koukám. Pohladil mě po vlasech a řekl: '' Jako by to bylo včera co sem tě hodil levou zadní na záda a chodili jsme trhat třešně..to teď by sis mohla dát na záda ty mě '' Krásně a upřímně se zasmál a dodal '' Je z tebe krásná ženská sem na tebe pyšnej budeš v životě úspěšná '' Tehdy sem se jen usmála a přemýšlela kam se do auta ta poslední krabice vejde. Teď bych dala všechno za to abych ho mohla obejmout a říct mu jak jsem slabá. Usnout v jeho blízkosti a připadat si zas jak malá princezna svého krále.
A co bylo nejhorší? Připadala sem si jako by to byla všechno má vinna. Každý pátek jsme spolu odpoledne zašli do kavárny na čaj. A já to včera odmítla protože sem potřebovala dodělat jistý článek. Pokud bych naší obvyklou schůzku nezrušila táta by v tu hodinu nejel za jeho kamarádek na fotbal a nesrazil by ho aktivní podnikatel v černém mercedesu , který si dodělával objednávku přes telefon za volantem..Všechno je špatně a to od základů. Ve skrytu duše sem se furt cítila tak zranitelná a v jeho přítomnosti tak bezpečně.
Chci ho ještě jednou vidět políbit ho na čelo a říct jak ho jeho ''malá princezna'' furt potřebuje....
Nádherný článek, měla jsem slzy na krajíčků.. Sem moc citlivý člověk :D :/
OdpovědětVymazatJeštěže to není podle pravdy.. uff O.o
Pravdivý to není..jinak pro informaci pro čtenáře.. To co bude v sekci ''Blah blah Povídky'' je smyšlený příběh ..nehledejte za tím nic z mého života :-)
VymazatMoc pěkná povídka :). Máš krásný styl psaní a nejvíc se mi líbí věta: Seděla jsem na zemi, která mi najednou nepřipadala tak studená jako všechno okolo. Je to krásný přirovnání, máš psaní v krvi :)
OdpovědětVymazatJéééžiš :') ..děkuji moc :) ...mám strašně ráda psaní sem ráda , že se líbí !! :-))
Vymazat