Sen jedný bláznivý slečny holky.

Písnička k povídce zde

Londýn, L.A , Paříž ..Tady všude sem byla v pouhých 16-ti letech. Super! Paráda ! Si prostě třída Staccy! Ne , rozhodně to není paráda a ani super. Je to vykoupené osobním životem a mým soukromím.

_____________

Ahoj jsem Staccy. Rozhodně už nejsem náctiletá. Je mi 22 let. Vysoká , tmavé oči , blond vlasy - ''Vzhled víly '' prej...ale co bylo nejdůležitější... Hlas , který se přizpůsobí všemu ... hlas který všechno zvládne.

Bylo mi 16 když mě moje učitelka na hudebku přihlásila do jakého si konkurzu. Měla jsem v jednom filmu vyzpívat pár slov...A super! Vzali mě! Pro 16letou holku super věc! Byla jsem nadšená ale co mě čekalo pak? To změnilo můj život. Jako naivní šestnáctka jsem si ovšem myslela , že k lepšímu.

Nebyl to dlouhý příběh. Všimli si mě hned . Brian se stal mým manažerem a je jím do teď. Zároveň je i producent. Byla jsem super náctiletá hvězdička. Bylo mi 16 měla jsem peníze měla jsem slávu měla jsem co sem chtěla. Fáááájn říkala jsem si. Začalo to vydáním prvního a hned úspěšného CD s jednoduchým názvem ''I'm Staccy ... you? '' Nové klipy , nová hudba , nová CD ..miliony fanoušků po celém světě.  Vše sem si užívala , ale kdo by to nedělal?  Fanoušci,koncerty, párty , kamarádi a sláva.

Bylo mi 18 když jsem si uvědomila , že nemám život. Můj život byl to co se psalo na facebooku a v novinách . Pomalu jsem se neviděla se svojí rodinou. Nebyla sem doma na své narozeniny ani na narozeniny mých nejbližších. Měla sem nové kamarády ze světa ''šoubiznisu'' ale chyběli mi ti staří. Ti  s kterýma jsme šli do letního kina klidně v teplákách a nenamalovaný . A hlavně chyběl mi Jim. Hodný , krásný , inteligentní a hlavně (a to bylo nejbolestivější ) můj bývalí . Strašně dlouho respektoval to , že si plním sen. Respektoval to že na něj mám čas už jen pár hodin v týdnu. Dlouho sem brečela dlouho jsem to nechápala. Až teď sem to pochopila . Až v tu chvíli když jsem během svého volna seděla doma na gauči a s mamkou koukala na film. Taťka přiběhl do obýváku s tím že před barákem je hromada fotografů a co má dělat? V hlavě mi to blejsklo . Nemám život nemám nic. Žiju pro slávu . Je mi 22 nemám a dlouho jsem neměla vážnou známost. Nemám kamarády kterým bych se mohla svěřit . Jediné co sem ještě neztratila byla moje rodina , kterou až jsem ale také pomalu ztrácela .

Bylo jasno už nechci být Staccy M. (moje umělecké jméno). Chci být Staccy Marrison. Taková ta holka která...Jaká vůbec jsem? Musela sem rychle dospět. Ztratila jsem dospívání to nejhezčí období . Ani nevím jak bych se chovala bez fanoušků a bez fotografů za zadkem.

________________________________________________

S Brianem jsem naplánovala pár koncertů po USA a po Evropě před mojí přestávkou během které , podle smlouvy , musím vydat minimálně 2 alba.

Poslední koncerty před ''přestávkou'' jsem si opravu užila. Nikdo kromě mě ale netušil  , že žádný velký comeback za 2 nebo kolik let, se konat nebude. Byla jsem rozhodnutá. Poslední koncert jsem si užila. Vnímala jsem tu sílu fanoušků. Vnímala jsem tu energii a ve skrytu duše jsem sama sebe přesvědčovala , že mi to snad chybět nebude. Po poslední písni jsem zaběhla do zákulisí. Brečela sem , ale doteď nevím zda to bylo tím že to končí nebo tím , že něco nového začíná?

_______________________________________

Ahoj já jsem Staccy Marrison. Je mi 25. Přestěhovala sem se se svými rodiči do jednoho malého městečka v Americe. Máme malou zahrádku na které každou sobotu děláme grillovačky se svými sousedy a kamarády. Támhle ten modrooký vysoký kluk vzadu je Rob můj snoubenec. Pracuji na poloviční úvazek jako masérka. Udělala jsem si kurz .

Sem šťastná a ptáte se , kde skončila Staccy M. ? Ona je pořád uvnitř mě. Sem tam se projeví jako host na nějakém koncertě , ale už je jiná. Už to taky není ta naivní šestnácka . Obě jsme totiž dospěli.

 Pondělky-aneb 24 hodinový horror

Už ráno mi mohlo dojít že se nic pozitivního za tento den nestane. Zaspala sem a místo toho abych vstala v 6:30 tak jsme vstala o 30minut déle. I přesto v jaké sem byla časové tísni jsme na sebe hodila župan a došourala se do kuchyně. Bratr už tam spořádaně seděl u stolu a nožem vybíral poslední zbytky nutelly. Podívala sem se na něj mým vražedným pohledem, který s ospaklami kolem očí musel vypadat nanejvýš komicky. Sedla jsme si na své obvyklé místo u stolu a naklonila se k bratrovi ''To si mi tam Patriku nemohl nechat aspoň na namazáni na rohlík? '' Podle jeho pohledu , který jako by říkal že po ránu z mé pusy necítí fialky, jsem usoudila ,že radši zavřu pusu a spokojím se jen s čajem. Každopádně ráno než půjdu na první hodinu si skočím do pekárny a koupím si něco lepšího.Co by mohlo ale mohlo být lepší jak nutella? Vypila sem čas a došourala sem se do koupelny . ''Holka ta s tebou je to marný'' to byla první slova , která mě napadla když sem se viděla. Po povinné ranní hygieně , kterou pravidelně o víkendech vynechávám , sem vytáhla tužku na oči , že když nic tak aspoň ty linky bych si mohla udělat.

''Cožeeee?!Ono už je 7:45? Mě za 15 minut jede autobus a já tu běhám v županu!!'' V pokoji jsem nenašla nic v čem bych nevypadala blbě. Nakonec sem před barák vyšla v šortkách a svetru jako boží kombinace že?

Na autobus sem doběhla jen tak tak řidiči jsem dala dvě stovky. '' To si mladá dámo myslíte že v osum hodin ráno budu mít kasu plnou drobáků ?! '' Jen sem se blbě usmála a přitom si myslela , že vlídnějšími slovy po ránu by panu řidiči jistě neuškodila. Sedla sem si k okénku a koukala z okna. Miluju těchto 15minut než dojedu do školy. Je to takovej ten relax než to všechno začne. Vytáhla jsme mobil a začala jsem hmatat po slouchátkách..Jedna kapsa prázdná.Druhá taky..Nedávala sem si je do tašky? Ou..Já si nepřehodila učení. A to máme dneska Houbovku, tu blbou chemikářku.No to néé to zas bude keců.

Když sem vystoupila z autobusu začalo lejt. Zrovna když ty linky na těch očích nevypadaly jak z dob Kleopatry no to je jak naschvál!! Takže se ani nekoná nějaká cesta do pekárny.. Šla jsem do třídy a najednou mi zavrčel telefon-Jaká hodná duše mi poslala esemesku? ''Zuzana'' Bože co ta chce? Abych jí zas omluvila , že přijde déle? ''....Ahoj Ester hele já dneska nedorazím omluv mě '' Aha takže ona nedorazí vůbec. Takže zase budu sedět celej den sama.

Vstoupila sem do třídy a zalezla si do své lavice.

Už zdálky sem slyšela smích těch dvou namyšlených pipin. Klára a Simona. Bože jak já ty holky nesnáším. To je furt ''ÁÁÁ Simíí dáme selfíí'' nebo ''Klárkooo? Zlato já se potřebuju přepudrovat půjdeš se mnou'' Mají takové trapné ukňourané  hlasy. Téměř od první třídy tu spolu vedeme jakousi válku. A proto sem tak nerada sama v jejich přítomnosti.

''Ahoj Estherkoo kdepak máš tu blondýnku ? '' Podívala sem se na ní pohledem , který právě vystihoval mé vnitřní rozpoložení ''Tobě to může bejt uplně někde Simono a starej se o sebe a Kláru''. V tu ránu Klára přilítla do třídy jako splašená vydra my o vlku.... ''Bože Estero podívej se na sebe hihihi co to má bejt ? Nějakej novej výstřelek mody ? Koukni na ty linky! ''  Bože uplně sem zapomněla na to , že teď mám asi linky rozteklé po celých tvářích. Blbej déšť byla sem tak vykolejená , že sem zapomněla dojít si na záchody a smýt si to .

CRRRR bože jak já ten odpornej zvuk nesnáším. Do třídy uplně na minutu , jak je jejím zvykem, vlítla Houbovka a my se jak na vojně všichni postavili. ''Přeji krásné pondělí děti!'' Nevím proč měla takovou potřebu nás takto stále oslovovat ''Jak koukám venku je zamračeno a prší takže až přijdete domu stejně nebudete běhat venku tak vám chci oznámit , že budete sedět doma a drtit se na písemku. Budeme psát se složení solí a reakcí.'' Bože! Můj sešit má ale Zuzana..nestihnu se pro to stavit!

Houbovka se podívala po třídě a zapsala absenci. ''Připravte si žákovské rozdám vám známky z minulé písemky kterou jsme psali ve čtvrtek.'' Nezbývalo mi nic jiného než se přihlásit . ''Ano Ester? Jaké máš přání? Na záchod tě nepustím měla si dost času před hodinou..''. Nadechla jsem se a přemlouvala se abych jí to už konečně řekla..i když se sama věděla , že si tím utahuji oprátku na krku. ''Já se chci omluvit ,že  jsem si nechala doma sešit i učebnici z chemie zapomněla sem si přehodit učení ráno sem zaspala. ''Ale Lukařová to není prvně a dneska budem učebnici potřebovat...no nic támhle vzadu Simona s Klárou těm vzadu vystačí jen jedna učebnice jednu ti mile rádi pučejí , že mám pravdu'' řekla a brýle si dala na kraj nosu. Klára mi arogantně přinesla učebnici otevřela sem jí a čekalo mě tam ''překvapení'' utržek papíru s nápisem -Estero si fakt blbá kráva-

Další hodiny byli takové nudné a o ničem ..komu by se taky chtělo v tomto nudném podzimním pondělku když venku prší něco dělat? Druhou hodinu jsme měli češtinu a psali si zápisky o Boženě Němcové. Třetí hodinu jsme o zeměpisu koukali na jakýsi film o tom jak vzniká zemětřesení. A čtvrtou hodinu ,když jsme místo matiky měli supla opět našeho zeměpisáře ,jsme měli tu čest a zkoukli jsme další dokument tentokrát o tom jak vznikají ledovce..Ach jak zábavné. Angličtinu sem zvládla tak nějak v pořádku  a dokonce jsem si domu odnesla jedničku ze zkoušení. A pak ty 2hodiny těláku..Aggghh jak já ho jen nesnáším! Máme nového mladého tělocvikáře a Simona s Klárou dělají všechno aby pozornost směrovala jen a jen na ně. Když jsem tu ze Zuzanou tak se tomu smějeme , ale když jsem tu sama je mi z toho na blití  trapně.

Když sem pak o půl 3 vystoupila z autobusu šla jsem domu. Cestou si zmáchala tenisky takovým stylem , že než sem došla domu byli celé na vyhození. Zmokla se a krátké šortky se mi lepily na nohy. Doma sem se převlíkla do tepláků a podle videa na youtube sem si chtěla zacvičit. Jako to dělám každý den po škole. Najednou hrom a v celém našem rodinném baráku vypadla elektrika. Nakonec sem skončila v županu s rohlíkem a sýrem na mé posteli a pod malým světlem , který vydával plamínek svíčky, četla staré časopisy , které sem vyhrabala v šuflíku a které sem si při podobných situacích přečetla asi 100x..

Tak tedy! SLÁVA PONDĚLKŮM! -_-''

(Všechny povídky v sekci -blahblah-Povídky , jsou smyšlené tudíž je to pouhé zaznamenání mé fantazie a žádný takový příběh se v mém životě nestal)

Zanechte komentář :-)

Jeho oči v mém srdci navždy

(písnička k povídce se zobrazí po kliknutí na obrázek)

''...je mi to opravdu líto'' Řekl hlas ve sluchátku. Během minuty se změnil můj svět. Seděla sem na zemi která mi najednou nepřipadala tak studená jako všechno okolo. Přes nával slz sem na zdi spatřila obrázek. Byl tam od dob co jsem se nastěhovala , ale najednou mi připadal nový. Já a můj taťka. Několik let stará už zažloutlá fotka. Sedím mu na ramenou s pusou upatlanou od třešní , které mi natrhal. Bylo to pryč všechno. Během pár vteřin..

V hlavě se mi vyronilo hned několik vzpomínek. Jak mě vzal do kina na pohádku a  posléze dělal jak ho strašně zajímá můj názor na její fialkové šaty. Najednou skok pár let dopředu , kdy sem s ním a mým malým bratrancem v zoo a já mu vyčítám , že se nestihneme vrátit a nebudu moct skypovat se Zuzanou. A zase skok dopředu. Seděl  hrdě na židli  tleskal a snažil se zadržet slzy štěstí když jsem si šla pro maturitní vysvědčení. A vzpomínka , která mi bleskla hlavou jako poslední byla asi 3 roky stará. Vycházela sem ze dveří svého dětského pokoje s poslední krabicí na odstěhování. On za mnou přišel a dal mi tu fotku na kterou právě koukám. Pohladil mě po vlasech a řekl: '' Jako by to bylo včera co sem tě hodil levou zadní na záda a chodili jsme trhat třešně..to teď by sis  mohla dát na záda ty mě '' Krásně a upřímně se zasmál a dodal '' Je z tebe krásná ženská sem na tebe pyšnej budeš v životě úspěšná '' Tehdy sem se jen usmála a přemýšlela kam se do auta ta poslední krabice vejde. Teď bych dala všechno za to abych ho mohla obejmout a říct mu jak jsem slabá. Usnout v jeho blízkosti a připadat si zas jak malá princezna svého krále.

A co bylo nejhorší? Připadala sem si jako by to byla všechno má vinna. Každý pátek jsme spolu odpoledne zašli do kavárny na čaj. A já to včera odmítla protože sem potřebovala dodělat jistý článek. Pokud bych naší obvyklou schůzku nezrušila táta by v tu hodinu nejel za jeho kamarádek na fotbal a nesrazil by ho aktivní podnikatel v černém mercedesu , který si dodělával objednávku přes telefon za volantem..Všechno je špatně a to od základů. Ve skrytu duše sem se furt cítila tak zranitelná a v jeho přítomnosti tak bezpečně.

Chci ho ještě jednou vidět políbit ho na čelo a říct jak ho jeho ''malá princezna'' furt potřebuje....

   Co se nachází na dně sklenky vína?

  Ta holka co sedí v rohu je na pokraji sil.

Kdo jí před pár měsíci tím vínem tak spil?

Šla si jen vyrazit po dlouhé době s kopýtka

Avšak po tom večeru stane se z ní maminka.

Sedmnáct let vlasy blonďaté a v culíku

Bůh ví ..jestli otec dítěte je v balíku

Proč tu osudnou noc odešla právě s ním?

Čím jí ten neznámí asi omámil?

Snad drsné řeči, svaly a hlavně síla alkoholu

Ona s ním odešla k baru na kofolu

Pak tělo na tělo na parketu

Pak v objetí spolu šli do jeho bytu

-By Robin

Něco málo o holce , která se ''Narodila ve špatné generaci''

Je mi 16. A to je asi vše co o sobě chci takto ''po začátku'' prozradit.... Za 7minut bude půlnoc a já přišla s nápadem založit si blog. Holt už na mě působí nuda letních prázdnin....

Budu si říkat třeba ''Robin''. Jako jedna z hlavních hrdinů mého oblíbeného seriálu-Jak jsem poznal vaši matku.Takže já (Robin) sem si tento blog založila abych mohla někam unikat v této době plné falše.Sem věčný optimista , ale ruku na srdce přeci každý už někdy za úsměvem schovával bolest a slzy.Přesvědčení ,že sem měla žít v jiné generaci vyplývá už z mého rádoby životního stylu.Hodně lidí si myslí , že jsem jak se v dnešní době říká,hipster. Božeee jak já to slovo nesnáším a vlastně ani nevím proč..Nechci tím nikoho urážet ,ale lidi...Číst ''heryho potra'' a fotit se s holýma nohama s hrnkem v ruce na facebook jen kvůli tomu aby vás někdo nazval 'hipsterem' ..mějte úctu. Chodím nakupovat do sekáčů teď do mě jaká jsem socka!Protože tam najdu krásné a mnohdy originální kousky do mého ,neříkám prázdného, šatníku.Čtu knížky a převážně detektivky protože mě to baví a nemám potřebu se tím chlubit na facebooku dobrovolné věznici mladých. A poslouchám starší hudbu ,hudbu z dob kdy to ještě hudba byla..A víte co ? Kašlu Vám na to a moje odpověď zní-Ne nejsem hipster .. jsem pouze SVÁ!