John Green-Knihy

Přemýšlela jsem zda dneska napsat recenzi na knížku ''Papírová města'' nebo článek o Greenovi. Nakonec jsem se to tak nějak laicky pokusila slepit dohromady.

Tak už abych přestala kecat okolo a vrhla se na to co jsem psát chtěla!

 

 

''... a ačkoliv jsem rozuměl každému slovu, celku jsem nerozuměl vůbec''

Nechci tady psát nic o tom jak se svým bratrem natáčejí videa na YT. Nechci tady psát to čeho je plný internet takže pokud jste to čekali- Rozklikejte si gůgl vše si počtěte ( je tam toho mraky..) a pokud vás i po tom všem bude zajímat můj názor na jeho/jeho díla tak vám ho teď předkládám.

 

 

"Já jsem si ještě nikdy žádnou nezapálil. Je to metafora, chápeš? Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet."

 

Nebylo těžké najít na internetu nějakou fotku knížky ''Hvězdy nám nepřály'' však v jednu dobu toho bylo všude AŽ moc. A možná proto , jak tuto knížku všichni opěvovali i mě přistála v rukou. Jelikož jsem od ní měla (kvůli všem kteří si o ní statusovali) vysoké očekávání tak mě  ''zklamala'' nemůžu říct , že se mi nelíbila , ALE dočetla jsem jí do půlky a šla si stáhnout film (snad poprvé co se mi film líbil více jak kniha ?!) Ale chápu to nadšení. Nemocná holka s kterou se všichni ''náctiletí'' i já pro její humor ztotožňují. Kluk.Láska.Plnění snů. A nečekaná smrt.
Nejvíce se mi asi z knihy líbila metafora s pohráváním si se zabijákem (ožmoulané konce cigaret)
Já osobně nebrečela u filmu u pohřbu , ale u ''tréningu'' na něj s jeho kamarády. Nevím jak vy čtenáři..
Na první jeho knihu jsem teda měla smíšené názory , které se odrážely -jak už jsem psala- od velkého očekávání.

 

 

"Jdu hledat velké Možná." 

 

Další knížku , kterou jsem četla byla ''Hledání Aljašky''. Z tohoto děje jsem byla nadšená. Líbil se mi nezvyklí koníček  ''Válečka'' , líbil se mi humor jejich party , líbila se mi Aljaška a její charisma. Zasáhla mě smrt hlavní hrdinky uprostřed knihy a zaujalo mě to , že příběh pokračuje. Myslím , že Green chtěl poukázat na to , že po smrti vše nekončí. Ostatní pokračují .. nebo se o to pokouší.
Škoda , že nikdo ani sám spisovatel do Aljašky neviděl natolik aby jsme věděli přesně co se jí honilo hlavou. A proto jak pro Válečka tak i pro mě zůstane Aljaška záhadou.
Knížky čtu víckrát jen když mě opravdu moc moc moc moc moc moc moc moc zaujme. Myslím , že se musíme v knížce najít aby se nám opravdu zalíbila a přirostla k srdci.
Kdybych mohla dala bych jí 9  z  5 *.

 

''....K čemu je dobré být naživu, když se aspoň nesnažíš udělat něco, co by stálo za to?''

 

Příliš mnoho Kateřin. Nebo pokud chcete-Příručka jak pochopit Kateřiny.
Pohodové četní , které snad není ani tolik náročné ( pokud si teda nechcete pročítat poznámky ''pod čarou'' tím pádem by vám stejně zábavná mohla přijít učebnice matematiky .Vážně. Hahahaha. )
Celou dobu jsem čekala kdy se nám Kateřina XIX. kapku poodhalí. Což se nestalo. Hned co se setká mladý genius Collin s Lindsey je nám jasné , že ty dva jednou něco spojí- i když já osobně věřila tomu , že se tam snad nějaká ta pravá Kateřina XX objeví.
Tato knížka mě něčím zvlášť nepřekvapila , ale i přes to jsem ráda , že jsem si jí přečetla. 

 



''...Pořád od lidí čekáš, že budou jiní, než jsou''

Tak tudle knížku jsem odložila z ruky asi 3hodiny zpátky. Moje pocity? Na čtení Papírových měst jsem se opravdu těšila. Strašně moc. Už když jsem si v knihkupectví četla na zadní straně o čem knížku je měla jsem husinu. Strašně mi to připomínalo moji oblíbenou Aljašku. Když jsem se dozvěděla , že kniha byla zfilmovaná váhala jsem jen chvilku zda se zklamat filmem či ne. Ale nakonec jsem se rozhodla (jako vždy) nejprve přečíst knížku. Z filmů bývám pak zklamaná a vsázím na to , že i teď budu. Ale i tak to chci ''risknout'' děj má totiž moc zajímavý-ale ten zážitek při čtení knížky, všechny ty detaily a podrobnosti..to se do filmu prostě nevejde. Líbila se mi záhadnost Margo (stejně jak u Aljašky)
Hodně jsem četla , že tuto knihu lidé řadí mezi slabší knihy Greena , já jí však s Aljaškou řadím mezi ty ''povedenější''

***
Dlouho jsem přemýšlela proč mě nejvíce zaujala Aljaška a Papírová města. A přišla jsem na to , že v Kateřinách mi něco chybí (Hvězdy nám nepřály nepočítám , tu jsem nepřečetla ) Líbí se mi záhadnost Margo a Aljašky . Dovolí nám ty dívky poznat , ale ne tak uplně. Jsou záhadné a proto ty knížky mají své kouzlo-aspoň pro mě. Také jsem si všimla že mužští hrdinové toho mají docela dost společného (opět vynechám Hvězdy) Váleček a Collin mají zvláštní koníčky (Poslední slova a přesmyčky) A všichni 3 ( Collin , Váleček i Q.) Mají jen pár kamarádů-za to PRAVÝCH kamarádů..Mám prostě pocit , že mají mnoho společného i mezi řádky.. jako by se snažili něco dokázat.
Jinak bych o těchto všech knihách řekla (obecně Greenovi knihy) jsou takové bible plné citátů. 

***
Taaaak..A jak si můžete všimnout mezi knížky Johna Greena můžeme ještě řadit ''Let it snow'' a ''Will Grayson , Will Grayson''
Do Čech by se měli dostat mezi roky 2015-2016. Myslím , že se máme na co těšit. Obě slibují spolupráci ještě s dalšími autory. Prý to bude kapku jiný styl než na což jsme zvyklí-tak uvidíme ja v Čechách uspěje. Já osobně se moc těším

 

 

A co vy? Jak se vám článek líbil? Jakou  knihu máte od Johna nejraději? Zanechte prosím komentář-motivuje mě to k další tvorbě.
Děkuju moc za přečtení vaše Robin.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

 



Tomáš Holý-Kluk ,který nikdy nezestárl

 

Jan Brdička

 

Tentokrát píši recenzi na knihu spíše ''životopisnou'' než ''dějovou''. I tak se vás , ale pokusím zaujmout aby vám tato kniha v ruce přistála - stojí totiž za přečtení.

 

 

Každý určitě zná kukuč tohoto roztomilého rošťáka s dobrým srdcem-Tomáše neboli Vaška. Mě osobně se do podvědomí dostal převážně filmy jako ''Jak vytrhnout velrybě stoličku'' nebo ''Jak dostat tatínka do polepšovny''. Zapomenout , ale taky nesmíme na nenucenou letní rodinnou komedii ''Prázdniny pro psa'' a mnoho dalších , ve většině případů , úspěšných filmů , které i teď obsazují televizní stanice do hlavních vysílacích časů.

Knížka mě zaujala už tím jaký jednoduchý a zároveň hravý obal má. Perfektně se hodí k Tomášovi -takovému jakého ho známe.

Jelikož knížka je menších rozměrů lehko padne do ruky a ani v tašce ,batohu či na poličce nezabírá moc místa.

Na pouhých 77 stránkách ( s Tomášovým seznamem filmů a menším popisem každého z nich-což oceňuji!- má kniha 98stran) je podrobně a krásně popsán Tomáše krátký , ale o to pestřejší život.

Od šťastné náhody , která ho dostala před kameru (malá avšak nezapomenutelná role ve filmu ''Marečku podejte mi pero'') přes jeho ''slávu'' , ukončení herectví a začátek studia až po předčasnou smrt.

Knížka , ale nekončí Tomášovou smrtí - v poslední kapitole jsou vzpomínky na Tomáše od jeho hereckých kolegů , kamarádů , ....Člověk si nemůže pomoct a čte vzpomínky s úsměvem na tváři.

Také mě překvapilo , kolik filmů jsem s legendárním dětským hercem neznala. Rozhodně si pustím ''Útěky domů'' , kde poprvé nehraje roztomilého uličníka , ale rozmazleného kluka na což nebyli diváci zvyklí a setkal se s kritikou.

 

 

Kniha je opravdu krásně napsaná a není to ten klasický životopis plný jmen , čísel , dat a zbytečných informací , ale i přesto se dozvíme spoustu nového. Knížka se zalíbí všem generacím , stejně jako stále svěží Tomášovi filmy.

A co bych dodala závěrem?

''Na mě se můžeš spolehnut!''

***
Jak se vám recenze líbila? Četli jste knihu? A jaký Tomášův film máte nejraději?

Děkuji za přečtení a popř. komentář.

Vaše Robin

 



Malý Princ

Antonie de Saint-Exupéry
(LE PETIT PRINCE)

Už tolikrát jsem slyšela že tato knížka by se měla přečíst v dětství a pak i v dospělosti.
I když je mi pouhých 17let a za dospělou se ještě dlouho považovat nebudu (a ani nechci) Knížku jsem přečetla po druhé a pravdou je , že jsem jí tentokrát četla mezi řádky.

Poprvé jsem jí četla když mi bylo asi 11let a brala jsem to opravdu jako pohádku takže mi bylo líto , že můj princ zemřel. Tentokrát jsem ale slzy ronila daleko dřív

 

 

Nechci v žádném případě psát o čem knížka je to si totiž podle mého toto VELEdílo ani nezaslouží.

Knížka je plná vnitřních pocitů. Svým způsobem vám vtáhne do dětství a vy se v malém hrdinovi začnete poznávat.
Princ je vlastně dítě , které se snaží pochopit (jako každé dítě) svět dospělých. Krásně je tam ukázáno co berou děti jako důležité a nedůležité věci. Člověk najednou na ty ''dospěláky'' začne koukat uplně jinak.

 

I když se tam často neobjevila byla mnohokrát zmiňovaná. Další malá/velká hrdinka postava v knížce je RŮŽE. I když mi ze začátku nebyla vůbec sympatická ke konci knížky si moje sympatie nějakým zvláštním způsobem získala. A možná to byl záměr spisovatele , aby lidé pochopili ,že i když je nám někdo ze začátku nesympatický neznamená , že ho tak vnímá každý..I když se určitě ze všemi čtenáři shodnu na tom , že ho růže za začátku ''využívala''
Pro prince byla jediná , jedinečná no prostě JEHO růže pro kterou by se přetrhl. I když pak v zahradě objevil tisíce dalších na oko stejných růží on věděl , že jsou uplně , ale uplně jiné.



Další postava kterou je potřeba zmínit je liška. Lišku jsem měla ráda už od začátku. Přišlo mi , že hledá to co princ. Přátelství. Nechce být sama.
Liška Prince přesvědčí aby si jí ochočil. Zatím pro něj byla jen cizí liška a on pro ní cizí chlapec. Cizí liška podobná tisícům jiných a cizí chlapec , který pro ni také nic neznamená. Po jejích sblížení a přátelství však Princ odchází. Mám však ale pocit , že liška Malého Prince mnohé naučila a pomohla mu si uvědomit , co je opravdové přátelství a co za tím stojí .

 

Když Princ začal cestovat po planetách narazil na mnoho charakterů. Od krále přes opilce až po podnikatele. Každá postava byla jiná avšak jedno jako by snad měli společné. Chtěli uznaní. Potřebovali být uznávaní a slyšet , že oni jsou vlastně ti nejlepší , nejzaneprázdněnější atd.. Jediný , kdo to tak snad neměl , byl pro mě již zmiňovaný opilec. I když mám pocit , že ten propadl alkoholu proto , že se úspěch nebo ocenění nedostavilo. Všichni neměli na Prince čas, náladu ..

I tam poznáváme svět dospělých  , který se nekříží s tím krásným naivním dětským .

 

 

 

Na co nesmím zapomenout je ukázka nádherné dětské fantazie. Kdy Princ hned z úvodu příběhu chce po letci nakreslit beránka. Ani jeden z mnoha obrázků se mu , ale nelíbí. Pilot tedy nakreslí krabici a podá obrázek princovi se slovy ''V té krabici je beránek , kterého si představuješ'' Malý Princ je nadšený a o beránka se začne starat.

Dospělý člověk by v krabici beránka neviděl.

 

 

A tím bych to chtěla asi ukončit. Všem vřele doporučuji Malého Prince si přečíst. Mě osobně párkrát v ruce ještě přistane. U knihy budete mít po přečtení na ruce husí kůži . Je to opravdu jedinečné nadčasové dílo věnované dětem i dospělým .

Každý , kdo to četl  mi dá za pravdu , že opravdu každý čtenář Malého Prince si z této knihy něco odnese.
Kniha je taky plná krásných citátů.

''Navždy se stáváš zodpovědný za to,co jsi k sobě připoutal...''

''Všichni dospělí byli dětmi , ale málo kdo si na to pamatuje...''

''Správně vidíme jen srdcem , to co je opravdu důležité je očím skryto...''

 

Četli jste Malého Prince? Jaký je váš názor na tuto knihu?
Děkuji za přečtení a komentáře.
Vaše Robin.



 

 

 

Léto

Tak a jsem tu opět

Po šííííleně dlouhé pauze (na vánoce bylo poslední příspěvek*TLESKTLESK*) jsem zpátky a to z důvodu , že mi psaní prostě chybělo(ještě aby ne Robin po 7měsících)
Proto teď přicházím s novým POČTENÍČKEM abych vás o všem informovala ''opět a zas'' :D
TAK JDEM NA TO! :-)

Měsíc prázdnin za náma a já si říkám (jako každý rok) že jsem vlastně NIC pořádně nezažila

Tento rok jsem si ale připravila plány ...a ten nejbližší je SÁZAVAfest -ten začíná již od čtvrtka(30.7.) Moc se těším a to ne jen z důvodu , že je to můj první fest který prožiju s partou kamarádů :)
Čeho se taky nemohu dočkat je ta muzika a skvělá atmosféra (aspoň tak si to chci barvit) Představuju si jak jsou k sobě všichni milí a přátelští a vše bude takoví freeee. No snad do toho moc netahám Woodstock. Rozhodně se ale nenechám vyvést ze skvělé nálady nějakou pitomou maličkostí (TOIky nejsou maličkost vážení!! :D )

Dále mám v plánu pár výletů s rodinou a přespávačky u kamarádů :) Samozřejmě nestihnu vše co jsem chtěla a na konci léta budu vlastně opět zklamaná , že jsem celé léto proflákala doma i když teď sama vím , že to tak není..

Dokonce abych volné dny zaplnila začala jsem chodit na brigádu - Děkuju brigádo to jen kvůli tobě můžu na festival!! A ač to nerada přiznám ta práce mě baví (ta PRÁCE ne vstávaní v 7 ráno) Pracuji v obchodě kam chodí jen (musím zaklepat) hodní lidé s výtečnou náladu ..takže i když je člověk unavený a myslí si , že se na celý svět bude mračit tak vám to ti lidé prostě nedovolí :)
Abych se tedy vrátila k blogu-Miluju psaní povídek (jistě jste si všimli a snad nějakou přečetli) doufám , že pro mě festival a obecně LÉTO bude velkou inspirací pro další psaní :) Chci se vás taky zeptat jaké povídky..na jaké téma.. by se vám asi (s tím mým stylem psaní) líbili ? Ať se mám od čeho odpíchnout :)
Pro dnešek asi dost..jelikož je skoro 1ráno chci Vám popřát krásnou noc,krásné léto a spousty krásných zážitků ! :-)
VAŠE Robin
PS:Na jaké festivaly se chystáte vy?

 

Po roce vánoce

Ano ano ano rok uběhl jako voda a nás už to opět čeká.

Předvánoční shon nakupování vánočních dárků , ty moudřejší už to mají za sebou, nervování se uklízení tak jak nikdy aby se ten jeden jediný den v roce mohl prožít v ''klidu a míru''

 

 

(odkaz na písničku ke článku ZDE)

 

Já na to vše mám uplně jiný názor

 

1-Uklízet průběžně celý rok tak hlavně že to sama dodržuju :D   Je vcelku směšné když se 23.12 lidé hádají kvůli neumytým oknům

2-Pusinky,linecké a cokoli na co mám chuť je moje a i kdyby toho bylo sebevíc TY na to nešáhneš!

3-Pohádky....mě do vánoční nálady vždy dostane pohádka ''Sám doma'' nevím proč , ale tu pohádku miluju

Ale co na vánocích uplně nejvíc miluju je ta pohoda. Ono pak nezáleží na umytém parapetu na půdě za sloupem nebo na tom , že mi někdo snědl poslední linecké zabíjela bych , ale nejvíce záleží na lidech. To když si sedneme všichni ke stolu nabere se salát který by se mohl dělat víc jak jednou ročně  a za zády nám hraje pohádka , která k vánocům patří tak moc jako rozkošná reklama na kofolu.. Tou tajemnou pohádkou samozřejmě myslím Popelku . Co záleží na tom , že říkám celé věty dřív jak Šafránková.. Pak se rozezní božská písnička božského Káji , ale to už ležím po kolena v balícím papíru a raduju se z krásných dárků. Ale ještě více se raduju jak trapná fráze když má někdo radost z dárku , který dám já :)
Po tomto ''obřadu'' jdu s plným břichem spát.
Jak vy prožíváte vánoce? Máte nějaké krásné tradice? Jaká pohádka je pro vás ta ''pravá vánoční'' ?
Pište do komentářů ..
Krásné vánoční svátky DÁRKY   přeji všem!!



Opět tady-NOVINKY

                                       No to teda WOW Robin myslíš si , že když čtvrtroku  3 měsíce nepřidáš žádnej příspěvek všichni budou z tvého velkolepého comebacku nadšení? Tak takhle to není teď sis jako vzpomněla , že něco přidáš a co? Musíš se víc snažit jestli chceš mít více pravidelných čtenářů děvče ...

Dobře dost nadávek .

 

Ano po 3 měsících jsem přidala další příspěvek (tento) Ale slavnostně vám slibuji , že teď to bude už pravidelné .. Moc mi totiž psaní chybělo .
Nechci sem psát jak jsem neměla čas kvůli zdravotním problémům, škole  atd atd protože sama moc dobře vím , že kdo chce hledá způsoby kdo nechce hledá důvody . A pár minut psaní by mě taky asi nezabilo když u netu jsem zalezlá furt .

A teď k novinkám na blogu  :

1) Rubriku - Měsíčník (aneb) Co se udělo tento měsíc přejmenovávám na Postřehy a články (budu sem psát často , ale nechci být poutaná časem jakože-Robin teď je konec měsíce rychle něco napiš i když to bude nudné a trapné..to prostě nechci)

 

2) Kapku jsem předělala vizáž blogu

 

3) bude všeho víc!! :)

Dobře to je vlastně vše co jsem chtěla napsat -Moc prosím aby jste do komentáře napsali co více tady chcete (tagy , povídky , básničky ....)

Tak zatím čaute.

Sen jedný bláznivý slečny holky.

Písnička k povídce zde

Londýn, L.A , Paříž ..Tady všude sem byla v pouhých 16-ti letech. Super! Paráda ! Si prostě třída Staccy! Ne , rozhodně to není paráda a ani super. Je to vykoupené osobním životem a mým soukromím.

_____________

Ahoj jsem Staccy. Rozhodně už nejsem náctiletá. Je mi 22 let. Vysoká , tmavé oči , blond vlasy - ''Vzhled víly '' prej...ale co bylo nejdůležitější... Hlas , který se přizpůsobí všemu ... hlas který všechno zvládne.

Bylo mi 16 když mě moje učitelka na hudebku přihlásila do jakého si konkurzu. Měla jsem v jednom filmu vyzpívat pár slov...A super! Vzali mě! Pro 16letou holku super věc! Byla jsem nadšená ale co mě čekalo pak? To změnilo můj život. Jako naivní šestnáctka jsem si ovšem myslela , že k lepšímu.

Nebyl to dlouhý příběh. Všimli si mě hned . Brian se stal mým manažerem a je jím do teď. Zároveň je i producent. Byla jsem super náctiletá hvězdička. Bylo mi 16 měla jsem peníze měla jsem slávu měla jsem co sem chtěla. Fáááájn říkala jsem si. Začalo to vydáním prvního a hned úspěšného CD s jednoduchým názvem ''I'm Staccy ... you? '' Nové klipy , nová hudba , nová CD ..miliony fanoušků po celém světě.  Vše sem si užívala , ale kdo by to nedělal?  Fanoušci,koncerty, párty , kamarádi a sláva.

Bylo mi 18 když jsem si uvědomila , že nemám život. Můj život byl to co se psalo na facebooku a v novinách . Pomalu jsem se neviděla se svojí rodinou. Nebyla sem doma na své narozeniny ani na narozeniny mých nejbližších. Měla sem nové kamarády ze světa ''šoubiznisu'' ale chyběli mi ti staří. Ti  s kterýma jsme šli do letního kina klidně v teplákách a nenamalovaný . A hlavně chyběl mi Jim. Hodný , krásný , inteligentní a hlavně (a to bylo nejbolestivější ) můj bývalí . Strašně dlouho respektoval to , že si plním sen. Respektoval to že na něj mám čas už jen pár hodin v týdnu. Dlouho sem brečela dlouho jsem to nechápala. Až teď sem to pochopila . Až v tu chvíli když jsem během svého volna seděla doma na gauči a s mamkou koukala na film. Taťka přiběhl do obýváku s tím že před barákem je hromada fotografů a co má dělat? V hlavě mi to blejsklo . Nemám život nemám nic. Žiju pro slávu . Je mi 22 nemám a dlouho jsem neměla vážnou známost. Nemám kamarády kterým bych se mohla svěřit . Jediné co sem ještě neztratila byla moje rodina , kterou až jsem ale také pomalu ztrácela .

Bylo jasno už nechci být Staccy M. (moje umělecké jméno). Chci být Staccy Marrison. Taková ta holka která...Jaká vůbec jsem? Musela sem rychle dospět. Ztratila jsem dospívání to nejhezčí období . Ani nevím jak bych se chovala bez fanoušků a bez fotografů za zadkem.

________________________________________________

S Brianem jsem naplánovala pár koncertů po USA a po Evropě před mojí přestávkou během které , podle smlouvy , musím vydat minimálně 2 alba.

Poslední koncerty před ''přestávkou'' jsem si opravu užila. Nikdo kromě mě ale netušil  , že žádný velký comeback za 2 nebo kolik let, se konat nebude. Byla jsem rozhodnutá. Poslední koncert jsem si užila. Vnímala jsem tu sílu fanoušků. Vnímala jsem tu energii a ve skrytu duše jsem sama sebe přesvědčovala , že mi to snad chybět nebude. Po poslední písni jsem zaběhla do zákulisí. Brečela sem , ale doteď nevím zda to bylo tím že to končí nebo tím , že něco nového začíná?

_______________________________________

Ahoj já jsem Staccy Marrison. Je mi 25. Přestěhovala sem se se svými rodiči do jednoho malého městečka v Americe. Máme malou zahrádku na které každou sobotu děláme grillovačky se svými sousedy a kamarády. Támhle ten modrooký vysoký kluk vzadu je Rob můj snoubenec. Pracuji na poloviční úvazek jako masérka. Udělala jsem si kurz .

Sem šťastná a ptáte se , kde skončila Staccy M. ? Ona je pořád uvnitř mě. Sem tam se projeví jako host na nějakém koncertě , ale už je jiná. Už to taky není ta naivní šestnácka . Obě jsme totiž dospěli.